Jsem smůlonošem Martina Srnce? Opravdu mám obavy jet do Varšavy. Vždycky, když tam jsem, něco se přihodí Martinovi Srncovi. Asi před rokem jsme se potkali na závodišti hovořili spolu o zraněních a Martin říkal, že teď je v pořádku.Hned v následujícím dostihu mu kůň přimáčkl nohu k boxu tak nešťastně, že hned putoval do nemocnice. Při nedělním derby jsem mu popřál před dostihem dvouletých, aby se mu nic nestalo. Ale kobylka padla, Srnec utrpěl různá zranění a z obličeje mu crčela krev.Přesto se posadil do derby a byl nečekaně druhý. Až pojedu příště do Varšavy, podívám se raději na startovní listinu, jestli tam nefiguruje, abych mu smůlu nepřinesl do třetice…

Kdo si dělal poznámky, kolikrát se v komerčních televizích v minulém týdnu objevilo slovo derby v souvislosti  s koňským zápolením, měl nepochybně  tužku jako novou. Pokud se v jejich programovém schématu objevila nějaká zvířata, šlo spíše o vystresované mazlíčky zesnulé Ivety Bartošové. Ale týden se ještě ani nesešel s týdnem, a kameramani i moderátoři  nejsledovanějších stanic se na dostizích objevili. Fenomén jménem Váňa je prostě magnetem i tam, kde fenomén jménem  derby nikoho neláká.

 Dostihovou Trojkorunu samozřejmě vyhrávají koně, a nikoli jezdci. Kdyby tomu tak bylo, byl by ale Jiří Chaloupka jeden krok od té letošní. Zatímco ve Velké jarní ceně dominoval zásluhou Simply Ozzyho,  v Charvát Českém derby vedl koně, kterého ve Velké jarní ceně udolal, Cheeky Chappieho.  V obou případech po boji odkázal poněkud nedžentlmensky  na druhé místo ženu, v prvním případě Zuzanu Vokálkovou, v druhém Martinu Havelkovou. Pokud to vše podtrhneme a sečteme,  jako nad slunce jasnější závěr z toho všeho vyplývá, že v srpnové St. Leger by měl Chaloupka vyhrát v sedle Honzika Chipery.

Dalším z čekatelů na vítězství v modré stuze, který se do sedla vyhoupne i letos, je Milan Zatloukal. V Českém derby poprvé startoval v roce 2008 a pak v posledních třech edicích tohoto dostihu. Jeho nejlepším výsledkem je zatím blízké druhé místo s Averem v roce 2011. V letošním roce povede českého odchovance Vajgarose, jehož vítězství by sice patřilo do kategorie překvapení, ale právě ta nám derby často nabízí …

K zisku vavřínového věnce pro vítěze neprestižnější české rovinové zkoušky měl dvakrát opravdu blízko. V roce 2006 byl v sedle pozdějšího Slovenského derby vítěze Normena druhý, 3/4 délky za vítězným Laureatem, a i v roce 2008 jej porazil jeho budoucí příbuzný Václav Janáček, tenkrát v sedle Tullamoreho, když Radek byl v sedle Vituluse. Bude letos česká hymna znít právě na jeho počest?

Dvojnásobný český šampion již má na kontě dvě umístění v Českém derby. Jak na ně vzpomíná a jak vysoko pomýšlí letos?

V sobotních Pardubicích jako by se nic nekonalo. Proti kvalifikačním dostihům Velké pardubické si totiž steeplovými hvězdami nabitý Zlatý pohár mohl připadat jako hodně chudý příbuzný. Záštitu nad ním sice převzal předseda poslanecké sněmovny, ale prořídlé ochozy připomínaly náš zákonodárný sbor ve dnech, kdy se projednávají opoziční interpelace.  S tím rozdílem, že se nekonaly žádné velké jedovatosti…

Vzestupy a pády, věci, které  trenérského řemesla (a nejen dostihového) přicházejí často. Ale v tak rychlém sledu jako u Tomáše Váni, je to spíše výjimka. V předloňském  roce  sahal po vítězství v trenérském  šampionátu, a místo aby mohl tohle řádně oslavit, mnozí majitelé odvezli od něj koně, na což mají právo. Z výsluní přímo na ústa, slušněji řečeno. Musel to být velký otřes, ale nakonec díky shodě okolností a s doporučením trenérské legendy Františka Vítka dostal znovu šanci se zajímavými koňmi. A chopil se jí dokonale. Jeho svěřencům se daří, což asi nejvíce potvrdil v nedělí  Tannhaeuser ve Velké červnové. Slyšel jsem jak z něj někteří dělali favorita derby, ale  to by určitě i Tomáš nerad slyšel. Jenže předpoklady na dobré umístění ukázal. A Tomáš Váňa? Ten zase dokazuje, že se zřejmě vyplatí jeho schopnostem důvěřovat. Samozřejmě, že kdyby se jeho koním dařit přestalo, tak že mi tyhle řádky někdo otluče „o hlavu“.  Ale to klidně unesu. Někdy obecně  v našem dostihovém sportu opravdu probíhají žabomyší zákulisní akce, které, kdyby neměly vážnější následky, tak by se nad nimi musel člověk pousmát.  Ne že bych byl rád,  že  jsem kmetem, a že by mohlo v této době usilování o nějakou děvu skončit po jejím úderu tragicky, ale zas mě těší, že si to pousmání můžu ve svých téměř  66 letech dovolit…
Aleš Pohořal

Klepe na dveře,  máte ho rádi, ale do obýváku ani do koupelny byste si ho nepustili. Kdo to je? Derby… hahaha, říkám si nad dostihovým vtipem –nevtipem, jako střiženým z předrevolučního Dikobrazu. Nebo porevolučního sitcomu. Co do vtipnosti si tyhle dva fenomény nemají moc co vyčítat. 

Ano, hádáte správně. Jmenuje se Martina Havelková. A momentálně je skutečně „na koni“. Příznaky jejího postupného nastartování se začaly objevovat již v minulých týdnech. Definitivně se ovšem potvrdilo až tento víkend, kdy si její formy již nevšimli zdaleka jen věrní fanoušci, ale už ji prostě nemohl přehlédnout ani ten nejzarytější pochybovač. A její současná „jízda“ je řekla bych velkým oživením stojatých vod našeho dostihového sportu.