Na první pohled je to pro žáky pracovní den jako každý jiný. Kromě těch, kteří mají praxi povinnou, se tu sešli i dobrovolníci z řad současných žáků nebo absolventů, jejichž vztah ke koním není pouze povrchní, a pro které je štědrý den s koňmi samozřejmostí. Právě v tento den zde potkáte i návštěvy, jež přijdou všem popřát hezké svátky a koníkům doručí nějaké ty dobrůtky.
Když jednou úspěšný filmový producent vlastní úspěšného koně, je jenom logické, že ze z takového zvířete stane námět pro film. Nejznámějším filmovým producentem, který se v Česku „motá“ kolem turfu, je samozřejmě Jaroslav Bouček. A nejznámějším zvířetem, které se za posledních 20 let objevovalo v jeho bílém dresu stáje BUC film, je pochopitelně bělka Sixteen. A tak neudivuje, že světlo světa spatřil právě dokumentární film Sixteen. Prozatím jen ve stadiu novinářské projekce, širší dostihová veřejnost se prozatím širší prezentace nedočká. Proč? Jaroslav Bouček za přispění RWE zprodukoval film bez přispění televizí, a tak si na jeho zablikání z obrazovek budeme muset nějaký ten pátek počkat…
Další úplně ne zdařilá dostihová sezóna, alespoň co se týče povodní v Chuchli nebo třeba předsezónních problémů s dotacemi do klasických dostihů, je za námi.
Uplynulá sezóna byla z mého pohledu průměrná. Slabší na počet vítězství i na starty v dostizích první kategorie. Na druhou stranu, jezdil jsem Grupu 1 a vyhrál jsem i v Paříži, což se mi už možná v životě podruhé nepovede. Jinak ale jak říkám, sezóna zůstala za očekáváním.
A je to tady. Česká cvalová sezona roku 2013 je minulostí. A jediné, co zbývá, je podtrhnout ji, sečíst a zbilancovat. Z letargie absence aktuálního dostihového dění nás sice alespoň částečně vytrhávají zahraniční dostihové události, případně se na chvíli můžeme zabavit klusáckými kláními - ale ruku na srdce, to už není ono.
Každý ví, že jsem rovinový žokej! Každý v tom případě i ví, že mám samozřejmě bohaté zkušenosti se skákáním. Tak jsem si hezky poskakoval...
Ano, skutečně se zdá, že to tak bude. A dá se říci, že podle sázkových předpokladů. Troufám si odhadnout, že by se v této zemi nenašel nikdo, kdo by očekával zájem našeho současného pana prezidenta o dostihové dění… On prostě a zcela intuitivně „není ten typ“. A zatímco jeho žena, paní Ivana Zemanová, se povinností (nebo spíše bonusů?) První dámy zhostila se ctí - na mostecké závodiště přijela, prohlédla si ho a předala ceny - pravděpodobně si užila příjemné odpoledne pod širým nebem a zároveň tak trochu stoupla v očích nás dostihových šílenců tím, že si přece jen „udělala čas“, její manžel nejen, že se nenamáhal, ale zřejmě neměl ani tušení, že se nějaká dostihová akce s názvem „Cena prezidenta republiky“ vůbec koná. Budiž mu odpuštěním skutečnost, že se tento víkend konaly jím iniciované předčasné volby, logicky zabírající veškerou jeho pozornost …
Konec sezóny bude klepat na dveře téměř dva týdny. Před dostihy v Kolesách se srovnal překážkový šampionát, zatímco ten rovinový už nabývá jasnější kontury. Jak ale vědí všichni, kdo se kolem dostihů vyskytují, jistého tu není nikdy nic, kromě pověstné nejistoty turfu.
O prodlouženém víkendu nás čekají doslova dostihové žně. Po Praze a Slušovicích nejenže bude jasné, kdo si odnesl triumf z letošní Ceny prezidenta, ale pravděpodobně bude i částečně rozhodnuto o novém českém šampionovi.
Strojově si cválá, vypadá, jako by se vůbec nechumelilo. Zdá se, že se ani nezadýchala. Nikdo na ni nemá. Ostatní jsou rádi, že doběhli… Tak by se dal ve zkratce popsat letošní ročník Velké, který - myslím, že nejen pro mě – byl z hlediska průběhu velkým zklamáním. Při vší úctě k dalšímu fenomenálnímu výkonu Orphee des Blins, tohle mělo daleko k dostihům, které během posledních let Velká představovala – totiž skokansky kvalitním a v závěru dramatickým … Spousta chyb, jeden pád za druhým, zmatek, pobíhající volní koně.
