Ohlédnutí za půlkulatými ročníky Českého derby, aneb

OD HŘEBCE RENOMMÉ KE KLISNĚ READY FOR LIFE

Po devadesáté páté, i když na chuchelském závodišti vlastně „teprve“ po devadesáté třetí (protože právě před dvaceti lety se České derby konalo v Karlových Varech a předloni v Mostě), bude v neděli 21. června vítězný kůň dekorován vavřínový věncem s modrou stuhou. A po desáté budeme svědky derby, které, vzhledem k tomu, že jeho pořadové číslo končí pětkou, můžeme označit jako půlkulaté. Vydejme se při této příležitosti krátce historií dosavadních devíti pětkových ročníků. Připomeňme si jejich protagonisty a dominanty a s o to větší zvědavostí a napětí si počkejme, kdo letos naváže na své předchůdce.

Blíží se České derby a v centru pozornosti budou nejen výkony koní a jezdců, ale také sázky. A protože je to den výjimečný, je k zamyšlení, zda-li by nemohl být výjimečný i po sázkařské stránce. Inspirací by k tomu mohl být Turf gala, který nedávno skončil v Bratislavě.  Tady  v každém z mezinárodních dostihů dostali jako bonus 500 euro  na velké pořadí. A zájem byl nebývalý. Samozřejmě, že nejsem naivní a ta pětistovka tedy něco přes třináct tisíc korun by byla asi v Chuchli příliš, ale padesátka, tedy přes 1300 korun  by byla určitě únosná.

Už je po Derby… a britští kosové si štěstím pletou noty. A nejenom kosové.  Největší jednorázová sportovní událost britského kalendáře sice zřejmě letos zůstane ve stínu mistrovství světa v ragby a dalších šíleností, nic to ale nezmění na skutečnosti, že i v letošním roce se do Epsom Downs vydalo více než sto tisíc návštěvníků. Většina z nich proto, aby prožila veselý „day out“,aniž by se nijak výrazně zajímala o to, kdo a jak Derby vyhraje.  Bližší košile než kabát, říká české  úsloví, jehož platnost se  možná nedotýká hvězd, ale jehož platnost hravě překoná lamanšský kanál.  Těžko říci, zda tunelem, lodí, nebo vzdušnou cestou…

Je to zvláštní pohled. Dostihy končí,  návštěvníci míří ke svým domovům. Spokojení, jestliže  vsadili na vítězku klasického dostihu v kurzu 50:1. Méně spokojení, pokud nevyhráli místní „soutěž krásy“, a navíc ztratili desítky či stovky liber na sázkách. Bookmakeři měli v pátek pré. Hráčům zbyly oči pro pláš. A  možná i proto utápěli své zklamání do vína a jiných nápojů. 

Je to jako před rokem, Nebo jako před dvaceti. V Epsomu se koná „Ladies Day“. „Vystajlované“ dámy balancují  na podpatkách a poskakují přes anglické louky směrem k závodišti, pánové – pro tuto chvíli ještě povětšině střízliví, se jim ženou v patách a zálibně se rozhlížejí. Je na co se dívat. Některé skupinky si pro své pikniky vybrali i  parkoviště.

Je to už téměř dva a půl roku, co řady našich turfmanů opustila jedna z jejich velkých postav. Ludvík Raimond, vítěz Velké pardubické steeplechase 1954, zemřel v prosinci 2012, několik dnů po svých osmdesátých čtvrtých narozeninách.

„Západní“ Evropa pro letošní rok nejeví o Velkou pardubickou velký zájem. Signalizuje to stav přihlášek, kterých přišlo z Irska a Francie jen pět, zatímco Velká  Británie po loňské antikampani Charlieho Manna letos nemá ani jediného přihlášeného koně.  Zdá se tedy, že cesta k úspěchu je letos otevřená pro české (a možná i slovenské) účastníky.  Z přihlášek ze „západu“ vypadá jako jednoznačně nejlepší kůň francouzský svěřenec trenéra Chotarda River Choice, který má na kontě 10 vítězství z 56 životních startů, a vydělal  více než 600 tisíc eur. River Choice se dokázal v Auteuil umísťovat i v dostizích nejvyšší kategorie a pokud zvolí cestu na východ, určitě nepojede do Pardubic na výlet.  V letošním roce byl také jediným francouzským účastníkem Velké národní, tu ale nedokončil. Další dva Francouzi nedosahují jeho úrovně. Sariku už jsme v Pardubicích viděli vyhrát, od svého předloňského vítězství však čekal na další úspěch 14 startů až do letošního dubna.  Mezitím změnil místo i zemi tréninku a jeho současná forma je velkou otázkou. Poslední z Francouzů Estoril má na kontě 48 startů a 6 vítězství, vesměs však v menších dostizích.  Všichni tři Francouzi však působí jako seriózní koně, irské přihlášky vedle nich budí spíše otázky. Current Exchange i The Cub se v poslední době prezentovali v závodech point to point, a i když prvně jmenovaný v nich má kvalitní bilanci, jejich dostihová použitelnost je velkou otázkou…

Na konci dubna úspěšně připravil první mítink letošní dostihové sezóny na karlovarském závodišti, v půlce května si to samé zopakoval na mosteckém hipodromu. A mezi tím stačil oslavit významné životní jubileum. O kom je řeč? O čerstvém pětasedmdesátníkovi Ivanovi Janatkovi, který ovšem díky své vitalitě a hlavně aktivitám důchodově vůbec nevypadá.

 Vzpomínky jsou někdy silnější než chvíle přítomné. Na kamaráda Vladimíra Tlučhoře jich mám hodně. A živých. Když do Pardubic jednou přivezli kontejner krmiva z Kanady pro místní Zverimex a v něm strážníci objevili medvídka mývala, který sem doplul, aniž by si ho někdo všimnul, napadlo mě hned se na Vláďu obrátit. Mýval se v kontejneru živil tím, že louskal granule z pytlů pro psy a zapíjel je pivem z plechovek, které si tam zdatně otvíral. Vážně. A my s Vláďou se popadali za břicha. Jenže pak chtěli toho mývala utratit kvůli předpisům o karanténě. A nás to rozzlobilo. Vláďa zase pomohl. Zdravému rozumu. Mývala si vzal k sobě na veterinární kliniku. Porušil asi tisíc předpisů, ale méďu zachránil. Přijala ho pak do péče chomutovská zoo. Mýval byl i několikrát jako hvězda v televizi. 

Před sedmdesáti lety: VÁLKA KONČILA V CHUCHLI

Za druhé světové války a nacistické okupace našich zemí se dostihový provoz ve Velké Chuchli nezastavil. Sezóna roku 1945 však v obvyklém termínu, na počátku dubna, začít nemohla. Blížil se sice konec šest let trvajících útrap, svoboda byla nedaleko, ale dny, které do jejího návratu ještě zbývaly, byly dramatické a kruté. Přinesly i mnoho obětí.