Dva dostihové mítinky vidělo minulý týden „východní“ Německo. Konaly se na travnaté dráze  v Drážďanech a v Halle a   těšily se slušnému diváckému zájmu i solidním podmínkám pro účastníky. Téměř měsíc poté, co bylo odzvoněno  české dostihové sezóně, se  tedy v podobných geografických šířkách dostihy konaly bez větších problémů.  Otázka - proč se neběhá v listopadu u nás, když to jde v Německu, ale i v Polsku nebo Maďarsku - se   tedy evidentně nabízí.  Vždyť podmínky by byly pro koně   vstřícnější, než při řadě letních „betonových“ dostihových dnů.

Jaká  bude příští sezóna v českých dostizích?  Téma, na které je možná dnes ještě brzy, pokud se díváme optikou připravenosti a kvalit koní, nabídkou jezdců, anebo hrozících klimatických excesů.  Pokud se ale podíváme optikou  organizace českého turfu, zdá se být odpověď  jasná. Bude chudá. V tomto duchu se alespoň nese přípis, který mají v ruce majitelé dostihových koní a v kterém mají odpovědět na otázku, zda si pro příští rok přejí běhat o méně peněz, nebo zda  by se jim více zamlouvalo si  na přihlášky a startky více připlatit. 

Letošní sezóna z mého pohledu moc povedená nebyla.

Po týdnu mateřské dovolené, na které jsem dočasně vystřídal svou ženu Verunku, se cítím moc fajn. V posledních letech jsem kvůli práci neměl tolik času na děti, kolik bych chtěl, tak si to teď užívám. Nicméně, když to zdravotně půjde, mohl bych si v listopadu ještě zajezdit v Itálii, Německu nebo Francii.

Ascot je  závodiště, které v mnoha směrech vybočuje  z nastavených standard. Právě tady  se totiž koná královský mítink, při němž je značnému procentu návštěvníků zcela lhostejné, že se zde konají prvotřídní dostihy, a  jedou sem pouze a jenom za společenskou událostí. Poslední mítink letošní sezóny pod ascotskou mamutí tribunou se nesl v podobném duchu. I tentokrát bylo  dobré polovině návštěvníků lhostejno, že se  před   nimi odehrává  to téměř nejlepší, co se v dostizích odehrávat může,  jejich kroky totiž do Ascotu nasměrovalo jen to jediné. Touha vidět v poslední akci koně, jakého zřejmě několik příštích generací turfmanů neuvidí.

Stejně jako před týdnem Vám přinášíme exkluzivní pohled na dostihové dění očima Tomáše Lukáška.

Chtěl bych touto cestou poblahopřát realizačnímu týmu DS Pegas, majiteli Jiřímu Trávníčkovi, trenéru Gregu Wroblewskému i žokeji Janu Faltejskovi k tomu, co  nám všem v sobotu ukázali. Jejich společné dílko, na jehož konci  bylo nečekané vítězství ve Velké pardubické, přineslo pohlazení  po dušičkách  všem, kdo mají rádi odvážné počínání. Orphee des Blins za svými zády utavila tak kvalitního koně, jakým nesporně je Trezor, a  všechny ostatní   postavila do role  statistů, aspoň pokud šlo o boj o triumf. To celé na dráze, jejíž hluboká oranice neměla podle papírových předpokladů chutnat klisně, která rozhodně není žádnou koňskou twiggy.

23 koní, 23 ambicí pro letošní ročník Velké pardubické s Českou pojišťovnou. Jaké mají  v dostihu šance?  Na následujících rádcích najdete  bleskové  hodnocení  všech účastníků očima Dostihového světa…

1 Valldemoso
V posledních letech patří vždy k širšímu okruhu favoritů. Není   důvod, aby v něm nestál i letos. Žokej Andrés kvůli němu opustil místo ve Zhoři, před dvěma týdny se sice zranil, před týdnem ale vyhrál v Lysé. 
2 Nikas
Loňský hrdina Ceny Labe,  letos  rovněž vítězný v nejvyšší krosové kategorii. V kurzové nabídce působí jako nejpodceňovanější  z koní, kteří určitě ve Velké mají co dělat. Žokej Tůma  před odchodem do Anglie  v jeho sedle dosud v dostihu nebyl.
3 Belmont
V pěti posledních startech nebyl horší než druhý, a to, spolu se skutečností, že mu mezi svými svěřenci po Tiumenovi nejvíce věřil Josef Váňa, jej pasuje na černého koně dostihu.  Navíc Josef Váňa mladší v sedle  by se jistě nezlobil za převzetí rodinné štafety.
4 Sixteen
Problém s kopytem z minulých týdnů je zřejmě zažehnán a dvojnásobná hrdinka Velké  může nastoupit k možná už skutečně poslednímu životnímu startu.  Josef Bartoš má správný hlad na úspěch a zkušeností na rozdávání. Jak se vám tento tandem líbí?

Žokej Tomáš Lukášek, který se před nedávnem vrátil ze svého malajského působiště zpátky do Čech, mnoho na českých drahách nenajezdil. Po pádu z klisny Mythic Heroine pro něj skončila sezóna roztříštěným ramenem, které v současné době léčí v domácím prostředí. A jelikož dostihy pravidelně po boku své ženy Veroniky a v doprovodu svých dětí navštěvuje, poprosili jsme ho při té příležitosti o pravidelné komentáře, se kterými se na stránkách Dostihového světa budete nyní setkávat každý týden. Jak viděl Tomáš Lukášek nedělní mítink ve Velké Chuchli, přiblíží následující řádky.

Cena Vítězného oblouku je vrchol evropského dostihového podzimu. Tohle zaklínadlo působí v dostihových vodách už pěkných pár let.  U nás   samozřejmě  s tou výhradou, že  nezorientovaní se zaklínají   jiným tvrzením: Největším dostihem podzimu je přece Velká pardubická. Aniž se chci dotknout národního cítění,    od podobných myšlenek bych se rád oprostil, protože připomínají tvrzení, že česká koruna je nejsilnější světovou měnou.