Britská dostihová scéna  prožila den v šoku.  Způsobily jej anabolické steroidy. Konkrétně  stanozolol a ethylestaron.   Jejich pozůstatky se totiž nacházely v organismech koní v newmarkestkých stájích trenéra Al  Zarooniho.  Trenér na sebe vzal veškerou odpovědnost a čeká se, že v průběhu středy bude oznámen další postup dostihových autorit. Až  do okamžiku, kdy bude jejich šetření  uzavřeno a vysloven jejich závěr, nehodlá událost komentovat oficiálně nikdo, kdo je napojený na stáj Godolphin.

První letošní dostihy se podle mého mínění povedly.

Síla anonymu funguje

Když jsem pro noviny 5 plus 2 dny dělal vánoční rozhovor s Tomášem Váňou v Lysé (a také s Helenou Blažkovou) svěřil se mi, že na něj a jeho práci chodí anonymy. Jsem od povahy důvěřivý, a tak jsem mu poradil, aby se nějaké anonymy vykašlal, protože ty přece nemohou nikoho ovlivnit. Že mi tehdy pusa neupadla!

Nedávno jsem se stal svědkem další diskuze o tom, jak  nevyužitý je u nás sázkařský potenciál v dostihovém sportu a jak nám díky tomu utíkají miliony „do kanálu“.   Zaujatí diskutéři se trumfovali velkými částkami a jednoduchostí řešení,  kterými k nim lze dospět.  Musím přiznat, že mýtus o tom, jak  v dostihových sázkách u nás leží zlatá žíla, mne nepřestává fascinovat.  Především tím, jak se stále  dokola vrací s umíněností nerozbitného  kolovrátku…

Vlastně je vše v pořádku, lidové moudro o březnu, v jehož průběhu vlezem za kamna,  dnes nabývá na významu.   Všichni ti, koho zpoza kamen neženou povinnosti, jsou na tom toho času nejlíp. A ti ostatní?  Březen jako závěrečná fáze příprav na dostihovou sezónu v letošním roce v Evropě (nejenom té východní)    mnoho radosti nedělá. V Británii se místo sledování  vypjatých dostihových soubojů na závodištích koulují,  ve Francii  sledují trsy trávy div ne lupou, a u nás stále častěji a nervózněji bloudíme na meteorologické stránky internetových zpravodajství, abychom se dověděli stále totéž.  Čeká nás zima, zima a zase zima. 

Organizace, honosící se v názvu jednou z nejohavnějších představitelných zkratek, včera prošla   personálním zemětřesením. Snahu o radikální změnu ve vedení ČSCHPMDK  skupina majitelů dostihových koní  nezastírala již dlouhé měsíce,  a nyní tedy legitimně spatřila světlo světa.   Na  internetových stránkách této organizace si sice zatím  o novém vedení nic nepřečtete,  už minulé vedení ale informovalo  prostřednictvím svého serveru o záměru nových „útočníků“ do dostihového sportu  a chovu v letošním roce předisponovat až čtyři miliony korun.

Vždycky  jsem bral jezdeckou veřejnost ze svého pohledu jako  takový divnosvět, kterému jsem pramálo rozuměl a on pramálo rozuměl mně. V dobách dávno minulého působení v předbleskovém deníku Sport  jsem sice měl mnohokrát tu čest přibližovat jezdecká zápolení čtenářstvu, činil jsem tak ale spíš se skřípěním zbylého chrupu než s pocitem určité radosti a zadostiučinění, kterým mě – světe div se – naplňovalo dostihové zpravodajství.   V sobotu večer jsem však svým způsobem provedl myšlenkový veletoč.  Proč?

Přípravy nové sezóny jsou v plném proudu a horečný ruch je cítit i v různých zákulisních prostorách.  Všichni tuší, že situace  ve společnosti není nejrůžovější, a dostihový sport jako by tento stav odrážel lépe než lakmusový papírek. A protože je evidentní, že peníze jsou až na prvním místě,  otázky  typu  „kde se na to vezme“ jsou na místě více  než jindy.

Když jsem se o tom dověděl,   nevěřil jsem vlastním uším.   Doktor Olehla, uznávaný expert a jedna z mála osobností , kterou může českému  turfu závidět i leckdo v zahraničí,  se  poroučí z rady Jockey Clubu ČR a v pozici  jednoho z pěti zástupců České asociace steeplechase  jej   nahrazuje  Jaroslav Votava.  A není  tomu tak, že by Čestmír Olehla rezignoval  a neměl vůli dál pokračovat v mnohdy sisyfovském společném díle.  Aniž  bych se pokoušel hodnotit možné zákulisní tanečky, které  za tímto rozhodnutím stojí,   můj čistě soukromý prvnědojmový  názor je, že Česká asociace  steeplechase udělala blbost.  Dokonce takových rozměrů,  že  mi  bleskla podobnost zkratky ČASCH s fiktivním, nicméně  v českých poměrech současnosti široce využitelným fiktivním sdružením Česká asociace duševně chudších (ČADCH).

Je tomu týden, co byly v Prostějově vyhlášeny výsledky ankety o Koně roku v České republice za rok 2012.  A po celý týden proudily  bezbřehé diskuze, směřující k jediné otázce: Je Orphee des Blins skutečně nejlepším koněm v Česku za loňský rok?  Odpověď na tuhle otázku je ale přece   naprosto lapidární – není.  Jenže přesto jí titul patří  oprávněně…