Dvojici startů, těsné druhé místo, a nečekaný účet za hotel poté, co bylo nutné  neplánovaně zůstat na „místě činu“. Takovou bilanci z Francie poveze trenér Václav Luka. Simply Ozzy v předvánočním čase potvrdil, že patří k solidním  koním  a se čtyřmi tisíci eur jeho dotace se realizačnímu týmu situace jistě nejevila až tak černá. Nicméně to, co v Deauville zažili bošovičtí mimo dostihy, až tak velká sláva nebyla…

Žokej Josef Bartoš v Grossetu ukončil dlouhé čekání. V dostihu předtím naposledy vyhrál den před letošní Velkou pardubickou. Od té doby sbíral především zranění, žádný další vítězný zásah  na konto svých úspěchů totiž v mezičase nezískal a místo  gratulantů na dostihových drahách mu ruku podávali doktoři medicíny. Nyní je ale Bartoš – snad – zpátky tam, kde dostihové jezdce vidíme raději - na vítězné stopě…

První vítězství bělouše Khalshaniho  po příchodu do tréninkové centrály Pavla Tůmy se urodilo téměř jako vánoční dar.  Z Grosseta si odvezl reprezentant stáje Charvátová  triumf v kategorii listed, a i přesto, že konkurence nebyla na úrovni podobných testů v Meranu, naznačil, že se může opět vrátit do regionální špičky, což je  konstatování, které dosud letos svými počiny spíše vyvracel.

Jaroslav Brečka se v bratislavském  hotelu Bonbon na pódium pro prominenty postavil v roli jezdeckého šampiona po 15 letech. Naposledy tedy přebíral cenu slovenského překážkového krále v roce, kdy  jeho letošní kolega z rovin – Michal Abík – absolvoval počátek školní docházky.  Zkušený matador  si ale okamžiky slávy po dlouhém čekání jistě náležitě užil. Ostatně,  měl k tomu ty nejlepší důvody, cen na  konto své i svých koní si tentokrát odnesl – jak naši sousedé říkají – neurekom.  Ani v dobrém rozmaru však „nenaletěl“ na erotickým podtónem vylepšenou otázku moderátora večera Ivana Niňaje o jeho příštím velkém snu, když ten o vítězství ve Velké pardubické už má splněn. „To je jednoduché, chci ji vyhrát ještě jednou,“ oznámil Brečka.

Trojice titulů, která se včera Bratislavy při příležitosti tamního dostihového galavečera stěhovala do České republiky,  znamená v pohled na východ od hranic pro české stáje závazek především z hlediska budoucích klasik. Zatímco v případě Kalypsa of Gracie  bude potvrzení titulu Koně roku v kategorii nesmírně složité obhájit, dosavadní slovenská převaha Dunmonie (na snímku) dává v souvislosti s klasickými vyhlídkami  velké naděje. 

Plný dojmů z kategoie nezapomenutelných se vrátil z Japan Cupu žokej Filip Minařík, který si v Japonsku splnil jeden z životních profesních snů. Největší japonský dostih je totiž něco, o čem může snít turfman nejenom v zemích východní Evropy, ale třeba i v Británii. A pro Minaříka se nyní tento sen stal skutečností. „A nejlepší na tom j, že se mi to splnilo přímo ze sedla,“ pochvaluje si po návratu do Německa.

S jedním třetí místem a částečnou spokojeností se vrátil trenér  Josef Váňa z italského Grosseta.  Spokojenost měl samozřejmě na svědomí především Katchaba, který se po závodní pauze vrátil v solidní formě. Naopak od  Enzia Váňa čekal něco navíc, předpokládá však, že jeho svěřenci v Grossetu neřekli letos poslední slovo…

Poslední místo Honzika Chipery v jeho posledním letošním startu uzavřelo sezónu koně, který na jaře signalizoval, že by se mohl stát regionální superhvězdou, nakonec ale naděje do něj vkládané nepotvrdil.  I tak se ale pevně zařadil mezi tuzemskou špičku, posledním místem v nijak oslnivě obeslaných francouzských „listed“ však svou pozici mírně devalvoval.

Žokej Václav Janáček před dvěma měsíci vypadal v pozici španělského šampiona pro letošní rok neotřesitelně. Dnes v šampionátu sice vede, ale jeho náskok už zdaleka není takový. Naštěstí se neúspěšnější jezdec španělské scény posledních let vrátil do vítězné formy, a zdá se, že třetí španělský titul má na dosah. Sám ale cítí,  že mu jeho zisk dá více práce, než se původně domníval. A také odříkání. Proč?