Vloni se vrátila po několikaleté pauze do dostihového prostředí se dvěma odchovanci z polského hřebčína Moszna, které umístila na Pavlin Dvůr nedaleko Mimoně. Letos vstoupila do sezóny hned s několika novinkami a také vítězně, když tříletý Norridor ovládl trojkový dostih pro tříleté vytrvalce v Mostě. Jaké jsou její další plány, i proč své premiérové vítězství věnovala Tomáši Hurtovi, jsme se Heleny Blažkové zeptali v několika otázkách…

Helčo, od letošního roku trénuješ v novém, jak k tomu došlo?

Statek v Křinci, cca 25 kilometrů od Lysé nad Labem, jsem objevila na začátku prosince na internetu. Jela jsem se tam podívat, a jelikož prostory se mi velmi líbily, začala jsem si téměř okamžitě pohrávat s myšlenkou, že tam kluky přestěhuju.

K čemuž také brzy došlo…Jaký byl hlavní důvod přesunu?

Mám to blíž od baráku, do Mimoně to byly dvě hodiny na cestě, což se časem ukázalo jako dost. Navíc takhle to můžu líp skloubit se svou prací a budu mít i víc času pro sebe a své blízké. Takže z Cagnes-sur-Mer jsem kluky stěhovala už rovnou do Křince.

Právě na francouzské riviéře jsi strávila s koňmi část zimy, jaké to bylo?

Cagnes-sur-Mer byla příležitost jak se někam posunout. A protože v lednu a únoru mám většinou pracovně volno, přišlo mi fajn přesunout se tam s koňmi a zkusit tam trénovat. Jsem zastáncem toho, že každá změna prostředí a každé vystoupení z komfortní zóny vás někam posune. A to platí jak u lidí, tak i u koní. Podmínky jsme měli fajn a byla to pro nás určitě pozitivní zkušenost.

Kolik koní aktuálně připravuješ a pro jaké majitele?

Aktuálně mám dva vlastní dostihové koně a dva připravuji pro stáj Stefana Molkse. Jsou to koně, kteří se budou vracet na dráhu, ať už pod mým vedením nebo vedením jiného trenéra. Jinak u paní Brynychové mám ustájenou chovnou klisnu Limonade s čerstvým měsíčním hříbátkem po Rolandovi. No a roční hříbátko mám u Kopidlna u Lenky Fialové. Jsou tam krásné velké výběhy a skvělá pastva. Jsem ráda, že tam může být i s kobylkou a pobyt ve smíšeném stádě jim oběma prospívá.

Koní máš tedy povícero… Proč jsi vybírala právě v polském hřebčíně Moszna?

Asi trochu z nostalgie…Původně jsem si v Moszne vybrala jen Nizamabada. Ale pak mi poslali ještě fotky Norridora, a ten byl tak malinkej, drobnej a strašně líbivej, že jsem se rozhodla, že vezmu oba. Původně jen do nájmu, ale cca po dvou měsících jsme se s přítelem domluvili, že je koupíme. Kdo sleduje dostihy, ví, že matku Norridora Norridge u nás připravoval před lety Tomáš Hurt. Tomáš byl můj velký kamarád a jeho smrt mě hodně zasáhla. Na Prvního máje, kdy měl narozeniny a zároveň v den, kdy nás opustil, to vnímám o to silněji. Norridor je od začátku pro mě vzpomínka na krásné časy a často mu vyprávím příhody, co jsme s Tomášem a jeho nejlepším kamarádem Tondou Manem zažili. Sobotní vítězství je o to radostnější a má pro mě úplně jiný význam než jen vyhraná trojka v Mostě. Z malého drobného koníka vyrůstá nádherný kůň s úžasným charakterem, u kterého věřím, že jeho čas teprve přijde a bude dělat radost.

V konkurenci se čtvrtým místem neztratil ani Nizamabad…

Simba byl na tabuli a svým výkonem potěšil. Já osobně měla radost z toho, že kluci zvládli v pohodě transport, byli v klidu, chovali se dobře, nenervovali se. To jsou maličkosti, které jsou pro mě podstatné a hřejí na srdíčku.

Zúročila se tedy příprava, na níž ses velkou měrou podílela…

Dá se to tak říct. Kluky si odmalička připravuju sama, od obsedání, přes ježdění. Mám ráda koně přiježděný, všestranný, chci, aby znali vodu, příkopy. Nechci mít jen koně, který umí běhat rovně a neví proč. Ráda s koňmi pracuju, ráda si s nimi hraju, baví mě přirozená komunikace, to mě asi vrátilo. Původně jsem si myslela, že když odjedu někam na dovolenou, tak budou na Pavlině Dvoře a bude o ně postaráno, ale bohudík mě tato práce znovu uchvátila tak, že jsem s nimi chtěla být víc a víc. Dopadlo to tak, že od června jsem byla na Pavlině Dvoře dennodenně a hrozně mě to bavilo. V novém působišti v Křinci, jsem úplně sama a nevadí mi to. Mám svůj klid, nemusím se potkávat s lidma a myslím, že je to docela výhoda.

Jak jsi vybírala jezdce? Došlo i na staré vazby?

Po celou dobu, co jsem byla mimo dostihy, jsem je samozřejmě sledovala a moc mě jezdecky zaujala Lucie Fialová. No a protože ráda spolupracuji s Milanem Zatloukalem, i tato volba byla jasná. Jsem ráda, jak si všichni čtyři sedli a byla bych ráda, kdyby i příště mohli kluky jezdit. Nicméně si uvědomuju, že oba mají závazky jinde a tak se může stát, že bude angažován někdo jiný.

I když jsi dlouhá léta trénovala koně do rovin, teď s nimi míříš do překážek…

Primárně do překážek, i když tím, že se dostih v Mostě povedl, tak ještě nějakou rovinu seběhnou, aby měli handicap. A pak uvidíme...

Mnoho let tě trénování dostihových koní živilo, neuvažuješ, třeba jen ve skrytu duše, že by koně byli znovu tvým hlavním příjmem?

Určitě ne. Budu pokračovat v podnikání a koně si nechám už jen jako koníček. Nebýt závislá, to je vždycky výhoda, a to jak v životě, tak i v podnikání. Nicméně ráda bych poděkovala těm, kvůli nimž jsem se mohla do prostředí, jež mám ráda, vrátit – jsou to firma NutriHorse, Evička Brynychová, která pečuje o Limonadu a malého Rolanda, a samozřejmě můj přítel Pepa. Bez nich by to nešlo. 

foto: archiv Heleny Blažkové