Patří mezi stálice na české rovinové scéně. Až do roku 2018 byl nejmladším českým žokejem, přičemž o primát ho připravil aktuálně vedoucí muž šampionátu David Liška. Martin Laube, rodák z Karlovarska, jehož začátky jsou spojeny s dostihovou centrálou manželů Pavly a Josefa Váňových, a který už několik sezón úspěšně působí v Újezdu u Boskovic jako jednička stáje Lokotrans. Právě pro ni v neděli získal další cenný úspěch v podobě triumfu v klasickém St Legeru v sedle „barevně zajímavého“ Magic Merlina…

Martine, jaký byl z tvého pohledu letošní St Leger?

St Leger byl pěkně rozjetej. Nám se sice nepodařilo dobře odskočit, ale to ve finále ani moc nevadilo, protože po Českém Derby, které odfíroval, jsme stejně jako ve Slovenském derby chtěli jít zezadu. Tempo bylo adekvátní, pěkně jsme se usadili vzadu a pak už to bylo jednoduchý, podařilo se mi projet kolem bariéry a všechny předjet. Zůstali jsme sami na bariéře, a protože Magic pořád ještě není zkušený dostihový kůň a stále je to jen velké děcko, začal mi dost koukat. A tak jsem ho musel vzít na venkovní stranu, kde byl Adam Florian s Jardin Micheletem, aby se mi s ním chytil. To se podařilo a pak už to bylo lehké vítězství.

Tempo bylo poctivé, o čemž vypovídá i výsledný čas, který je druhým nejrychlejším v historii nejdelšího klasického dostihu v ČR…

Jsem rád, že se to odběhlo, jak se to odběhlo, a myslím, že takhle nějak by měly dostihy vypadat. Na protilehlé jsem si sice říkal, že soupeři jsou docela daleko, ale Magic má své kvality a seběhl mi to domů naprosto bravurně. Já jako žokej mám rád poctivé dostihy, v nichž vyhrává nejlepší kůň z pole, a ne ten nejšťastnější.

Magic Merlin jako dvouletý absolvoval pouhý jeden start a letošní sezónu zahájil až v druhé polovině května v Praze. Kam bude podle tebe toto „velké dítko“ dál směřovat?

To je spíš otázka na trenéra a majitele. Já osobně bych ho rád viděl v italském St Legeru, na velké dráze, ale třeba bude běhat ještě v Čechách a zkusí se to za rok. Za rok, kdy bude dál zrát a může z něj být opravdu špičkový vytrvalec.

Příslušnost k absolutní špičce před týdnem na mítinku v Baden-Badenu potvrdil druhým místem i Aigle Vaillant…

To bylo super. Do Badenu jsem se vrátil po několika letech a jen tam jezdit je velká paráda. Na dostihy vždy dorazí spousta lidí a součástí je i dražba, kde jsme zkoukli zajímavé ročky. Celkově to bylo moc fajn, zvlášť když se podařil takový pěkný výsledek. Byli jsme sice druzí, ale porazil nás hodně kvalitní kůň, který podle mého mínění má klidně na to vyhrát i grupu tři v Německu. Aigle teď bude směřovat do Francie, kde se mu budeme snažit vybrat nějaký listed dostih, který by mu vyhovoval. I když já si myslím, že německé dostihy, kde vládne selektivní tempo, mu docela svědčí. Je to poměrně složitý kůň na ovládání a práci v dostihu, a když se pořádně galupuje, není až takový problém ho někde schovat, aby měl klid.

Do kategorie black-type koní se výkonem v Meranu zařadila i tvá velká oblíbenkyně Shabana. Věřil jsi před dostihem, že by se mohlo něco takového povést?

Shabaně věřím vždycky, i když zjara se námji nepodařilo dostat tak rychle do formy jako minulý rok. Nicméně udělala black-type, porazila grupa 3 vítězku a dostih, v němž skončila druhá, měl své kvality. Za týden je nahlášená do listed dostihu v Německu, tak třeba, když nám bude štěstí přát, vyhraje. Uvidíme, na jaké soupeřky narazí.

Sympatická bělka se už vloni prezentovala skvělými výkony a tak by možná stálo za to zařadit ji do chovu…

To je čistě na rozhodnutí majitele. Myslím, že s ratingem a black-type statusem by si to i zasloužila.

Minulý týden v Praze odstartovala druhá půlka dostihové sezóny, ta, ve které už se více pozornosti směřuje ke dvouletému ročníku. Kolik dvouletých aktuálně ve stáji máte a jak se ti jeví?

Máme jich pět, všichni pracují, vypadají dobře, ale asi teď ještě nemůžu soudit, který z nich bude nejlepší. Magic Merlin se jako dvouletý taky moc nejevil a jako tříletý ukázal svou klasu. Dáme jim šanci a ukáže se, co předvedou na dráze. Těším se na ně.

Před dvěma dny otřásla dostihovým světem zpráva o nečekaném odchodu nejúspěšnějšího českého rovinového žokeje Filipa Minaříka. Jak ty osobně na něj budeš vzpomínat?

Filip, to je obrovská tragédie, nejen celého českého ale i světového turfu. Umřel můj kamarád, legenda… Když jsem se to dozvěděl, jen těžko jsem to rozdýchával. Musím říct, že mě to dost vzalo. Kdybych mohl udělat něco, čím bych ho vrátil mezi nás, bez zaváhání bych tak učinil, ale nejde to… Bohužel. Jeho rodině vyslovuji upřímnou soustrast a to je asi jediné, jak se k tomu můžu vyjádřit…

foto: Petr Guth