Meranské vítězství v sedle Ramuntcha značilo pro žokeje Josefa Bartoše zásah s pořadovým číslem 900 v překážkových dostizích. Jubileum, které ve střední Evropě na překážkách nemá obdoby, se mu podařilo dosáhnout na dráze, která se mu zásluhou spolupráce s majitelem Josefem Aichnerem stala druhým domovem, jak ale na okraj kulatého triumfu Bartoš připomíná, jeho dostihová mise na značce 900 rozhodně nekončí…

„Devět set vítězství?  Beru to jako splnění jedné další mety,“ konstatuje Josef Bartoš. „Mám z toho samozřejmě radost, ale já bych se v kariéře rád posunul na hranici 1000 vítězství.   Devět set je spíš takový krok, který mě k tomu  zase přiblížil.  Těch tisíc vyhraných dostihů za kariéru je něco, s čím by se mi třeba jednou dobře s ježděním loučilo.“

Pokud si Josef Bartoš zachová své vítězné tempo především na italských drahách, může se k (mezi překážkovými jezdci u nás)  nevídané hranici přiblížit někdy v roce 2028… „Důležité je zachovat si stabilní  výkonnost a taky mít štěstí v dostizích, pak se dá za dva za tři roky dosáhnout další stovky, tak to aspoň vycházelo v posledních letech.“

V letošním roce, který devět set úspěchů přinesl, zatím Bartoš v dobězích zažil více smůly než štěstí. „Měl jsem letos velkou řadu druhých míst. Kdyby polovina z nich dopadla na vítězství,  byla by letos v Itálii tabulka jiná.  Třeba teď v Meranu jsme mohli vyhrát třikrát, ale po prvním vítězství se vždycky něco našlo, proč se to nepovedlo, jedou nás v oblouku zavřeli a jednou  přišly chyby na posledních překážkách.“

Meranský mítink s jubilejním vítězství  tentokrát měl pro Bartoše speciální příchuť… „Přijely tam po delší  době zase jednou děti, a právě Ramuntcho je oblíbenec mojí dcery a dokonce ho v paddocku vodila. Já jsem už před dostihem cítil, že by to mohlo být dobré,“ dodá jubilant Josef Bartoš.