Dvojnásobný vítěz Velké pardubické, sedminásobný jezdecký šampion ve steeplechase a sedmnáctinásobný trenérský rovinový šampion František Vítek slaví v těchto dnech tři nádherná jubilea. Ostatně jako ve všech letech, které končí na trojku nebo na osmičku.

Ta letošní, dvě zářijová a jedno říjnové, jsou obzvlášť významná. 17. 9. 2023, se František Vítek dožil 85 let. Ve stejném měsíci si připomněl 70 let od chvíle, kdy přišel jako žák do jezdeckého učiliště, které tehdy sídlilo v Trnové u Jíloviště. Právě tady a pochopitelně ještě víc na chuchelském závodišti, začala jeho obdivuhodná dostihová kariéra. 

Jezdecká část měla dva vrcholy. Ten první 13. 10. 1963, a to je ono jeho třetí velké jubileum, kdy jako mladý 25letý jezdec, tedy před 60 lety, vyhrál v sedle koně Korana poprvé Velkou pardubickou. Byla to tehdy velká sláva. Československý kůň prolomil v našem nejvěhlasnějším dostihu po dlouhých sedmi letech sovětskou nadvládu. Do té doby jsme se z vítězství našich barev ve Velké pardubické naposledy radovali v roce 1956 zásluhou koně Letce a jeho jezdce Josefa Vavrouška, který tehdy byl ve věku teenagera. 

Druhý vrchol Vítkovy jezdecké kariéry připadl na datum 10. 10. 1965, kdy jako jezdec klisny Mocné ve Velké pardubické zvítězil znovu.

Jakkoli byly výsledky Františka Vítka coby překážkového jezdce vynikající, nebylo to zdaleka vše, čím přispěl, obohatil a zkvalitnil úroveň našeho dostihového sportu. Když v roce 1969 zprvu trochu nesměle, a ještě souběžně s kariérou v sedle, zahájil trenérskou část svého působení v našem turfu, málokdo tušil, jak skvělých výsledků v roli trenéra rovinových koní dosáhne. Rovinové dostihy, ke kterým ho to vždycky táhlo víc, mu jako jezdci byly dopřány jen málo. Rozhodla o tom jeho přece jen robustnější tělesná konstituce. Neumožnila mu věnovat se jim tak, jak by si byl přál. 

Jako trenér si však v tomto ohledu všechno bohatě vynahradil.

Výčet jeho trenérských úspěchů na rovině je mimořádný. Podepsala se pod nimi i dlouholetá spolupráce s naším patnáctinásobným jezdeckým šampiónem Vlastimilem Smolíkem, s nímž si byli blízcí nejen profesně, ale i lidsky. Svěřenci Františka Vítka vyhráli vedle mnoha dalších našich významných dostihů, rovných 30 dostihů klasických. 6x derby (5x Československé a 1x České), 6x Jarní cenu klisen, 3x Velkou jarní cenu, 8x Oaks, 7x St. Leger. Z těch „neklasických“ si připomeňme, že Vítkovi koně, většinou v barvách Hřebčína Napajedla, ale i JZD Všelibice, dominovali 11x ve Velké květnové ceně, 5x ve Velké ceně Prahy, 5x v Ceně prezidenta republiky, 4x v Ceně Hřebčína Napajedla, 4x ve Zlatém poháru. Čtyř vítězství dosáhl František Vítek na mezinárodních mítincích socialistických států, pěti v dalších dostizích v zahraničí. 

Mnoho koní, které František Vítek trénoval, ozdobilo naši dostihovou historii. Například Sparta, Valdaj, Latina, Nikolas, Arva, Latén, Kleón, Ajanta…Především se však do dějin našeho turfu zapsal on. Skromný, tichý, nenápadný i trochu uzavřený muž, kterému vždy byly a jsou naprosto cizí takové vlastnosti, jako je okázalost, namyšlenost, povýšené jednání.

Byla pro mne velká čest, že jsem mu mohl být velkou část jeho trenérské kariéry nablízku. A že jsem se s ním ještě více sblížil v době, kdy jsme o jeho životě a o jeho práci připravovali knihu Život plný koní. 

Takových lidí jako je trojnásobný jubilant těchto dostihových měsíců František Vítek, není mnoho. Nejen za sebe, ale za všechny, kteří ho také znají a kteří ho také mají rádi, ale i za ty, kteří si ho vážili a obdivovali na dálku, mu při příležitosti všech jeho krásných výročí, především pak k osmdesátým pátým narozeninám, přeji ze všeho nejvíc samozřejmě hodně zdraví; a vůbec všechno jen a jen dobré!

Petr Feldstein